Monty, moji rodiče byli podobní, zajímali se zásadně o věci, které mě dráždily (známky? písemka? oběd?) a ostentativně dávali najevo, že je nezajímá to, co zajímalo mě. Zhruba v nějakých mých 16/17 letech se naše vztahy myslím doživotně pošramotily, když se oni začali plést do věcí, co nichž já nechtěla aby se pletli (byť uznávám, že na to měli jako rodiče nárok).
Otázkou ovšem je, zda se my dokážeme zajímat o ty správné děti a být pro své děti partnery i kamarády, nejen prudivými rodiči. Generační bariéra je znát, i když ani já si to ještě nechci připustit, a i moje postoje a náhledy na to, co je nebo není správné či důležité zaznemanly za těch nějakých 30 let dost značnou změnu (ta největší pochopitelně přišla s narozením dětí, právě těch, které mi za dva tři roky také nebudou rozumět).