Ja sama s nasima o nicem ani mluvit nechtela, o sverovani nemluve. Proste nekdy od pulky puberty jsem byla zavrena kniha a to trva. A nebyla to nici chyba, to jsem proste ja, moje osobnost.
S tim co kdysi rekla nebo nerekla. Tyhle debaty mame s mamkou casto, clovek proste meni nazory, v puberte klidne kazdy tyden, neda se to brat jako vytesane do kamene. Z vlastni zkusenosti, takove hovory “rekla jsi to a to a ted je to jinak…” vedou k jeste mensimu sdileni. Nemusi to tak byt u tve dcery, ale to pripominani minulych nazoru, snu, tuzeb, planu u mne vedlo k minimalizaci sdileni.