Ropucho, po r. 1989 toho byly plné novinové stánky. Protože do té doby to tu nebylo. Ptali jsme se známých za Západu, jak je to u nich. Ti nám říkali, že kolem toho děti chodí naprosto bez povšimnutí, že je to nezajímá. Což jsme ostatně při cestě na Západ viděli sami. Stánek s novinama, za sklem časopisy pro dospělé, kolem šla děcka ze školy a bavila se o věcech, jejich věku přiměřených, na nějaké lechtivé časopisy ani okem nezabloudili. Postupně se ovšem stalo vystavování podobných časáků za sklem nepřípustným, takže dneska už tam vystavené nejsou. Nemysli si, že dítě nezná nahé tělo. Akorát v jeho věku ještě neví, co to je sex. Já si pamatuju, jak jsme si v dětství hráli na doktora, protože ten jediný mohl prohlížet nahé tělo druhého člověka. Dospělé to neskutečně pohoršovalo, zakazovali nám to bez jakéhokoli vysvětlení, takže jsme si na doktora hráli potají. Nejhorší bylo najít toho, kdo by se nechal zkoumat, protože všichni chtěli zkoumat, ale nikdo nechtěl býti zkoumán . Vyrostli jsme z dětských her, aniž by se z nás stali úchylové, prasáci nebo kriminálníci (teda z některých se stali, ale to procento závadových osob je v populaci asi pořád stejné).