Romano,

můj prostřední syn dělá sport, který je pro něj absolutně nevhodný. Má celkem neobvyklou nemoc a jeho lékařka, která ho má v péči od cca 5 let nám tuto aktivitu nedoporučila.

Synek si v tom ale našel zálibu. My ho nijak nelimitujeme a samozřejmě jsme mu tento sport nepodsouvali. Našel si ho sám. ...a je v něm dobrej. Co závod, to medaile. Dře se sám a dobrovolně 5x v týdnu. Chodí na ranní tréninky od 6:00 hod.. Má to rád.

Paní doktorku vždycky oplachuje, když k ní přijedeme na konzultaci. Říká, že je mezi jejími pacienty rarita. Nezná nikoho, kdo by tento režim snášel. Ale jedná se o onemocnění, které zdaleka není probádané a synek má lehčí formu a v Evropě není žádný pacient s podobným profilem.

Nevím kam to synek dotáhne. On je velmi ambiciozní. Trénovat ale musí obezřetně a trochu jinak než zbytek týmu. Trenéři mu zatím nijak neulevují nebo nehledají pro něj jiný způsob trénování. Je mu 11, tak pokud něco nemůže vyloženě dělat, tak by ho nechali sedět v koutě. On sám si ale najde aktivitu jinou, kterou dělat může.

Jeho vada je viditelná a občas nevzhledná. Pro někoho jsem krkavčí matka, že dítě takhle tahám na trénink. Pokud je jeho stav horší, tak to spolu konzultujeme a spíš jsem to já, kdo mu řekne, že už by to fakt mohlo někoho položit a nebo mu to přijít nechutné, tak si dá pauzičku dva tři dni.