Na koupaliště bych neměla nervy, deset devítiletých kluků, to je o strach. Nejlepší oslava, jakou jsme uspořádali (z mého pohledu), byla volná zábava na místním hřišti a zvaná byla celá synova třida (to mu bylo myslím 9 nebo 10 a byla to poslední oslava, kterou chtěl). Já byla výhradně za provianťáka, v kombíku byly vody, džusy, cola, napečené mufinky a chipsy a šneky z listového těsta a popcorn a nějaké ovoce a děcka se bavily samy. Rozdělilo se to tedy na několik skupinek a část už tehdy čučela do telefonů, ale zbytek hrál chvíli na schovku v přilehlém lese, chvíli vybíjenou a už nevím co.