Tak já se zrovna hlásím k těm, co byli hodně dlouho nízkopříjmoví. Na průměrný příjem jsem se dostala až pár let před důchodem, vlastně až tehdy, kdy nám firma zrušila pevné měsíční mzdy a začala nás platit za odpracované hodiny. A myslím si, že i ti nízkopříjmoví si můžou normálně žít a leccos si dovolit. Já třeba nekouřím, alkoholu si občas líznu, nepotřebuju kosmetiku, kadeřnice mě jen ostříhá, ale barvit mě nemusí, hodně věcí si dovedu udělat sama, prostě jsem si za léta zvykla na poněkud nízkopříjmovější výdaje. Což mi dovoluje ušetřený peníz dát za zábavu nebo dovolenou. A opět: i dovolenou jsem kolikrát pořídila za pár šušňů. Nepotřebovala jsem spát někde v pětihvězdě a mít all inclusiv, klidně jsem bydlela v maringotce a sama si vařila. Tenkrát nám na dovolenou přispíval zaměstnavatel a jeh příspěvek mi zaplatil ubytování v té maringotce i cestu. Na oplátku mi zbyly peníze, které jsem dala na cestování po okolí té maringotky a na vstupy. Ono je to kolikrát i o informacích, pokud chci (a dneska s pomocí internetu jde leccos) a zapojím mozek, můžu si dovolit leccos nadstandardního. A bylo zajímavé, že třeba mojí dceři spolužáci rodinné dovolené záviděli, že hodně viděla a zažila. Jejich rodiny sice jely k moři, ale zůstaly někde v resortu a nevytáhly z něj paty. Rodiče pařili a odpočívali, děti se nudily. Zato my prolézaly jeskyně, vylezli jsme na kdejakou skálu a chodili hodně pěšky (páč na horách se to jinak nedalo). Bylo i to moře, opět nízkopříjmovější formou, buď mimo hlavní sezónu, nebo v nějaké akci, prostě hledání zabralo něco času. Leč vyplatilo se, neb ušetřilo peníz, který byl opět použit jinam. Nízkopříjmový holt musí častěji používat ruce a mozek, pak může docela dobře žít.