Ano, tak nějak. A ono to v životě ani nemusí bejt jenom hrozný, nebo jenom hezký. Mě na tom nejvíc vadí zkrátka to, že když už bylo rozhodnuto za mě, tak bych snad ještě navíc měla plnit něčí očekávání a bejt "vděčná". Já i chápu, že někdo tedy rozhodl za mě, ok beru to, prostě to jinak nešlo. Ale hrozně mi na tom vadí ta představa si něco nárokovat. Nemusí jít ani tak o kvalitu života jako takovou, ta je jaká je. Ale ta automatická představa, že to co se stalo mám snad brát jako "pozitivní" už z principu.