Ségra chodí k psychologovi ve 45, kvůli něčemu jinýmu. Dostali se oklikou na naší výchovu už to jedou půl roku, prej bych měla jít taky
, byly jsme nastavený přežít dětství.
Táta záletný cholerik, pro rány a řev nešel daleko, máma hlava rodiny a kariéristka, studentsky chaotická domácnost, kde byly děti navíc, ale musely poslechnout na slovo, jinak byl teror. Srovnala jsem se po třicítce na kineziologii.