"mohlo, ale po tom odoperování jsem byla prakticky zdravá (i když dodnes je tedy patrný estetický nedostatek) , žádnou zátěž do budoucna to nepředstavovalo ani nevyžadovalo speciální péči"
Valkýro, člověk v šoku, s iracionálním strachem, termín "fyziologicky zdravý kojenec" nezpracuje, pořád si jede svoji představu.
"Jenže tehdy asi opravdu šlo nechat ne úplně zdravé dítě v kojeňáku a stát se postaral a asi to bylo i zvažováno." Valkýro, přála bych ti, aby to tehdy takhle dopadlo, aby si tě ve dvou měsících z kojeňáku vzala paní, pro kterou bys byla vytoužený střed jejího vesmíru. Ale osud ti to napsal jinak. Prý život nikomu nenaloží víc, než kolik skutečně dokáže unést. Já nevím...
"Znovu se podobné uvažování otevřelo po narození dcery, po tom těžkém porodu, kdy mi máma řekla, že kdybych viděla, že s dítětem není něco v pořádku, tak ať ho "netahám domů" a dám do ústavu." Tady asi cítím ke tvé matce největší odpor, jakkoli to možná je dané jejím traumatem
V momentě, kdy jsi byla zranitelná, vyčerpaná porodem a měla sis dítě vtiskávat, intoxikovala ti ten moment svou patologií.
Ale víš co? Dalas to, zvládáš. A někde v prostoru se už asi chystá dítě, které přivede na svět tvoje dcera. Nová Valkýra nejmladší.
Narodí se a bude potřebovat svoji milující babičku. Bude se s tebou chodit koupat a ty jí budeš s láskou vyvářet jídla na přání.
Pro takové vnouče budeš úklid-neúklid v domě
nejmilovanější babička.
A uzdraví to možná i tvůj vztah s dcerou i vztah k sobě samotné. Moc bych ti to přála.