Analfabeto, ale dokážeš si představit, že mezi "postiženími" je rozdíl??? Valkýra psala, že potřebovala 1 operaci a potom byla O.K. (rozštěp?). Já si dovedu představit, že tehdy lékaři třeba dost šetřili informacemi a internet nebyl, takže člověk mohl propadnout panice. Ale podle mého normální mateřský pud směřuje k tomu, že o své dítě bojuješ a nevzdáš to jen tak. Já jsem třeba taky pragmatik a nějakých zásadních postižení jsem se hodně bála, fakt jsem si nevěřila (a doteď nevěřím), že bych byla ochotna se obětovat pro "dítě bez budoucnosti". Ale když jsem už byla v porodnici s prvním dítětem a prvními kontrakcemi, ještě před porodem, najednou na mě přišel pocit, že "ať porodím cokoliv, nikomu to nedám". Nechat dítě v kojeňáku kvůli nějakému drobnějšímu problému??? Pro mě známka, že Valkýry máma musela být sama nějak postižená svým dětstvím a nebo fakt nízkým intelektem ...