Je to dost smutná situace, když se stane, že děti se o starého rodiče postarat nechtějí, protože mají pocit, že "nemá morální nárok". To nevím, jak řešit.
Mnohem častěji vidím, že děti se postarat chtějí, ale senior jim v jakékoli formě funkční péče brání, diktuje si, co všechno nechce a nebude, často je to fakt forma tyranie. Těžko se to řeší. V naší rodině je nevyčerpatelná zásoba seniorů 97 plus. Včera jsme to řešili s matkou. Století manželé nezvládají dál život ve svém bytě. Odmítají bydlet v pro ně vybudovaném novém a komfortním domku v sousedství své dcery na jejím pozemku, protože "to nechtějí". Dceři je 70 a stará se o postiženého syna. Dále nechtějí, aby jim "do bytu chodili cizí lidé" uklízet, vykoupat nepohyblivého starého pána, přinést jídlo atd. V žádném případě nechtějí. Odmítají žít v domě s pečovatelskou službou. Starý pán má alzheimera, jeho žena je OK, ale s nadcházející stovkou na krku nemá dost sil na to, aby ho zvládala. Jediné, co chtějí, je, aby dcera za nimi denně 70 km dojížděla, ale otce koupat nesmí, to by ho ponižovalo. Ona by ho sama i koupal dost těžko, protože je omezeně pohyblivá a je jí přes sedmdesát.
Včera jsem viděla staré manžele, taky asi dost přes 70, jak se snaží přejít po přechodu silnici s invalidním vozíkem, na kterém seděla ještě mnohem starší paní, pravděpodobně matka jednoho z nich a běsnila. Jak jsem je pouštěla a pomalu přecházeli, chvíli jsem jim viděla do obličeje. Bylo to strašné. Opravdu, jestli je možnost řešit situaci stacionářem a podělit se o náklady, je to luxusní řešení a neváhala bych.