Val, to spíš bude povahové. Mateřská láska se dá získat i později. Jsou lidi, co si osvojí cizí dítě, ale vezmou ho jako vlastní a dítě se dozví třeba jen náhodou, že není vlastní, ale osvojené. A ano, někteří lidé to zvládnou okamžitě, ale třeba lidi jako já se se změnou vyrovnávají postupně, než jim naskočí. Já jsem třeba nebyla na ňuňání, jako jo, pomazlili jsme se taky, ale prostě mám radši blízkost, než se po sobě plazit, ale byla jsem na "službu", prostě z lásky udělám kdeco, třeba i nemožné. To jsem se pak za členy rodiny bila jako lev, třeba i za bráchu, když jsem mu vysekávala chalupu, když na něj jako na OSVČ nechali vyhlásit konkurs. Na právníka neměli peníze, fakt měli jen možná tak na osolený kořínky, ale my jsme ten spor museli vyhrát, i kdyby trakaře padaly.