spravedlnost v matematickém pojetí v rodině nikdy nemůže fungovat...
vždycky by mělo platit, že se každý podílí podle svých možností a schopností...
např. tchýně - jeden syn žije pár km od ní, dcera cca 300 km a my 120 km...
když si tchýně rozsekala koleno, zvládl ten nejbližší akorát cca 2x zajet nakrmit slepice během doby, co byla tchýně v nemocnici... pak jsme nastoupili my a především ta nejvzdálenější dcera - cca 70% doby pokryla ona... je na ní největší podíl péče dosud - má ale taky vlastně veškeré rozhodovací pravomoci, my jen navrhujeme... vychází to z rodinných vazeb a jejich vlastních zvyklostí