mám mezi "řadovkáři" hodně známých a prakticky jedinou vhodnou variantou je, že musíš být otevřený člověk, který si ze svých sousedů udělá blízké přátele. Jinak se sežerete.
Jde o to, že kontakt je tam opravdu denní a velice blízký. Soukromí na zahradě nula, i když se nevidíte vždycky se min. slyšíte.
Kamarádka bydlí ve dvojdomku a občas jsem i zlitá hadicí když soused zalévá a představovala jsem se mu "já jsem ta, co vedle pořád tak řve"
Když si to sedne je to výhoda velká, sousedka půjčí vše co doma chybí, koukne na děti když ti zvoní pošťák, pohlídá zbytek smečky, když s jednou rozseklou hlavou letíš na pohotovost a opačně, pak to funguje super, pokud chceš ovšem s rodiči na pergole řešit vaše dědictví bude to vědět i sousedka