Vzali jsme k nám mého tátu. Ale nemáme 3+1. A byl částečně soběstačný. Měl rakovinu, hlava mu sloužila. Přes den za ním chodila sousedka v důchodu, spíš na kus řeči a jestli něco nepotřebuje. Po obědě dorazily děti ze školy. Já měla volnou pracovní dobu. Ráno jsem musela o hodinu dřív vstávat, abych tátovi pomohla s hygienou atd. Hodnotím to jako dobré rozhodnutí. Holky si ho ještě stihly užít alespoň takhle. Hodně jim to dalo do života. Já taky byla ráda za ten poslední čas. Manžel to vzal jako samozřejmost.