rodinová, já mám ty hřbitovy nějak ráda odjakživa, ráda na ně chodím, ráda si prohlížím náhrobky, všechny děti jsem oddrncala v kočáře po hřbitovech... ale sama bych tam skončit nechtěla... ale když jsem vlezla prvně na aldašín, měla jsem takový pocit jako bych tam patřila, tak nějak mě to tam oslovilo úplně jinak... a vlastně ani nevím proč, prostě asi nějaká energie toho místa (dá-li se v souvislosti s hřbitovem mluvit o energii... i když vlastně proč ne)
a je to teda první místo, na kterém jsme se v tomhle shodli i s mužem - on je teda zastáncem rakve a hrobu (nechápu)