Kat, kdo nezažil, nepochopí Já svoji tchýni taky nemám ráda, po deseti letech, kdy jsme se vzájemně my dvě nikam neposunuly, jsem MM poprosila, aby ji k nám už nezval. Trochu se za to stydím, ale byl to stav nouze. Dneska už bych to asi uměla řešit i jinak, ale tehdy už těch zkažených Vánoc i rodinných oslav bylo fakt přespříliš.

Na druhou stranu, vždycky tady budeme, abychom jí pomohli, když to bude potřeba. Koupili jsme jí byt. Pomůžeme, když je po operaci, nebo prožívá jinou zátěžovou situaci. Omluvila se mi. Ale jinak je povahově stejná a představuje pro naše manželství nebezpečí. Já nesnesu, do jakého rozpoložení MM svým psychologickým působením přivede, a jak MM proti tomu není imunní. Přitom on je coby syn naprosto zlatej.