Lenko Pražando,

když máš čilou a soběstačnou maminku, je logické, že se nad takovými věcmi nezamýšlíš. Ale když se dostaneš do situace, kdy se tvůj blízký strašně zhorší a to fyzicky i duševně, a ty to musíš řešit, automaticky tě začne napadat, co bys v takové situaci chtěla nebo nechtěla ty. Já měla strejdu, který byl strašně fajn, ještě přes 70 čilý fyzicky i duševně. Pak přišla rakovina, která se nedala léčit, ale táhla se a on strašně sešel fyzicky ale i duševně, bylo potřeba se o něj starat, nakonec každý den. Bylo to hrozně smutné, on už říkal, jak chce umřít a přesto ještě několik měsíců žil.