Jo a ještě se měli za hrdiny, jak to umí krásně přechodit.
I když já jsem roušku občas nosila, naše děti v raném dětství jevily znaky mojí imunoporuchy, takže tam byl i nějaký ten IVIG v kojeneckým věku, odložené očko, dlouholetá péče na imunologii v Motole...
Poslední roky jsem v tom sama, roušky mi teda vysloveně svědčily. Ale jako uznávám, že člověk s imunodefektem to mám trochu jinak. Dokud to pro mě bývalo logisticky přijatelný, jezdívala jsem na ty imunoglobuliny taky, u mojí poruchy je dost omezený spektrum zbraní. Bohužel se k tomu přidávají autoimunity a alergie (když člověk potlačí jedno, vyleze druhý a to je globálně nežádoucí, když se léčí infekce, jsou tam zas lékové alergie ), je to součást klinickýho obrazu, takže se to celkově blbě léčí. Pak člověk něco jako covid fakt nechce. Dost bolo polehávání na JIP v kritickým stavu - při jiných infekcích, který jsem mívala i dřív. To jen tak na okraj - že lidi nejsou všichni zdraví a někteří mají velmi reálný důvod k obavám. Teď logicky výrazně menším, ale zase na veselení na blízko bez roušky ve větší skupině lidí to prostě není. Jinak výskyt mojí poruchy je asi 1:30.000 až 1:50.000, spadá mezi vzácná onemocnění. Ale pro některý lidi bude člověk úzkostnej a na nervy...asi jako diabetik, který to moc prožívá, když si nedá pravidelně dortíček.