Nemyslím si, že plnohodnotný vztah závisí na tomto. S partnerem nemáme vlastní děti, pouze každý máme potomky z předchozího vztahu a situace je taková, že moje dcery jsou s mým partnerem "jedna ruka", říkají mu svoje pubertální bolístky, první lásky, úspěchy i neúspěchy... Mají s ním užší vztah než se mnou, jelikož se vzájemně nádherně doplňují. A i když se stýkají pravidelně se svým biologickým otcem, který je má strašně rád, tak můj partner je pro ně RODIČ a i on to bere tak, jako by byly jeho vlastní.