::Monty, s tou privatizací jsi už trapná.
::Tehdy byly úplně jiné vztahy, ti lidé šli do nájemního bytu, protože měli vyhlídku, že budou navždy platit pár korun. Tehdy nebyl větší rozdíl mezi družstevním a nájemním bytem, vycházelo se z jiných předpokladů, kdyby lidi tušili, že bude nějaký převrat a deregulace, většina by si své bydlení zajistila jiné.
::Takhle prostě podpláceli na byťáku a rodili děti. Nebylo vůbec jednoduché se ke státnímu bytu dostat, v Praze to nešlo skoro vůbec (tam šly spíš služební a to si dotyčného musel zaměstnavatel vytáhnout z kraje, protože byl dobrý a stejně to znamenalo několik let na ubytovně, další spousta lidí bydlela dvougeneračně, což je dnes problém i se stárnoucími rodiči), v těch lepších krajích taky mizerně, asi tedy byla možnost se odstěhovat na sever.

Mj. třeba babička měla takovou řadovou chaloupku v jedné pražské kolonce. 1+kk, voda v předsíni, záchod společná kadibouda pro víc domků.

A tohle pak komunisti zbourali a postavili tam kus fabriky.

A nic nevypláceli, pouze majitelům přidělili NÁJEMNÍ byty.