Občas hlídám tři najednou, a občas bývám vyplivaná z jednoho - dvouletý vnouček je živel, neposedí, pořád všechno zkoumá, navíc pokud řekne "hami", musí to být do půl minuty, to samé, pokud je unavený a chce spát - jak se prošvihne ten správný čas, je pak protivný a neuspatelný. I když často hlídáme s dcerou (jeho tetou) dvě, jsme z něj na odpis obě. A devítiletá manželova vnučka je z dětí, které vyžadují neustálou pozornost, neumí se zabavit sama, v jídle je vybíravá, najmenuje si x věcí, které by chtěla, ve finále nedojí ani jednu, nic ji dlouho nebaví, nejraději by jen koukala na televizi. Ta mladší bývala skvělá, ale začíná už chytat móresy od té starší, takže když je tu mám celý den a ony celou dobu na mě mluví jedna přes druhou, nervy mi taky dost tečou. Večer pak přijde manžel, 3 minuty si s nimi pohraje a řekne, jak jsou skvělé a samostatné