rigel, kdyby muž rezolutně odmítl, nebylo by z toho nic... my se o tom dohadovali fakt dlouho, probírali to ze všech stran a jak jsem psala, já už to chtěla vzdát, ale muž ustoupil o chvíli dřív
jeho důvody byly především strach o mne, oba předchozí porody byly náročné, což si já zase tak hrozné nepamatuju (opět, hormony jsou v tomhle milosrdné), bál se jak bych zvládla těhotenství (druhé jsem prozvracela 8 měsíců skoro v kuse), bál se o má záda a podobně... dítě jako takové ho děsilo jen po ekonomické stránce a to jenom trochu
kdyby šlo o to, že odmítá dítě jako takové, vůbec bychom o tom nedebatovali a zůstali u dvou...