Mně přijde, že s partnerem člověk může žít celý (dospělý) život - všechny ty všední i sváteční dny, mládí, rodičovství, stáří, prarodičovství... nebo cokoli (děti být nemusí), třeba cesty na zemské póly nebo popíjení Châteauneuf-du-Pape,

kdežto děti přijdou a odejdou. Jsou jen na část života.

Vztah s dětmi je jiná úroveň, řekněme pokrevní (i když adopčátko je v srdci chováno úplně stejně), např. povahu dítěte si člověk nevybere, ale "musí" ho mít rád, příroda to většinou zařídí. Partneři se vzájemně vyberou, a mají tu úžasnou možnost pak spolu prožít celý život. Děti, když už se narodí, člověk pak už nikdy nemůže "nemít", stále jsou, ale život žijí svůj, s někým jiným.