To blaho bylo myšleno psychická pohoda dětí.
Asi to vidím moc růžově, ale věřila jsem tomu, že až se bude mít kam odstěhovat,tak to udělá. Musím si ale připustit, že je tady možnost, že by ty dva měsíce pobytu u rodičů, nic nevyřešily.
Je to hodně těžké, snažím se aby to všem co nejmíň ublížilo, ale on si řeší jen svoje zájmy. Rozvádět se nechce a bude si to prosazovat všemi způsoby bez ohledu na můj názor a názor dětí. Ani nevím jak se mám doma chovat, když se snažím si manžela nevšímat, jsem ta špatná že ho ignoruju a je zle. Když s ním komunikuju na úrovni spolubydlícího, tak má pocit, že je teda vše OK, že jsem si rozvod rozmyslela. Ucítí šanci na obnovení vztahu, ale jakmile mu dám na vědomí, že jsem názor nezměnila, opět dojde na jeho výbuchy zlosti a sebelítosti.