Mám 13-letou dceru. Vždycky byla citlivější, spíš introvert. V poslední době - především po návratu do školy po lockdownu, spolu s nástupem puberty - se stav zhoršil. Během distanční výuky některé úkoly odsouvala, nedodělávala a dost se jí toho nakupilo, takže nasbírala hodně špatných známek a tím pádem se jí i zhoršily známky, které bude mít na vysvědčení. I když ji opakovaně říkám, že tyhle známky rozhodně řešit nebudu, tak ona to asi dost prožívá a objevují se u ní úzkosti. Opakovaně se něčeho bojí, někdy úplně iracionálních věcí, bojí se dovolené, bojí se prázdnin... Dělá scény mnohdy kvůli malichernostem, pak přechází do smutku a říká, že by bylo lepší, kdyby vůbec nežila... Opakovaně má nějaké somatické potíže, kvůli kterým zůstává doma ze školy. Vůbec nedává menstruaci, kterou už má poslední rok, navíc bolestivou. Nejraději sedí v křesle a kouká na videa na Instagramu. Ve třídě má pár kamarádek, ale aktivně jejich společnost nejspíš nevyhledává. Ven s kamarádkami nechodí.
Dneska jsme se byly poradit v týmu včasné intervence a poradili psychologa a zkusit u dcery i antidepresiva. Já i dcera bychom byly pro, protože jsme v nepohodě všichni.
Máte zkušenost s AD u takto starého dítěte? Jaké byly ty první týdny než zabrala?
Já sama AD na úzkostnou poruchu beru, tak vím, že začátek byl náročnější, ale u ní by to teď vycházelo na prázdniny, což by to možná ulehčilo..

Děkuji za odpovědi!