Nejde ani tak o mě jakožto zdravotníka a naší rodinu.
Spíš o tu nefukčnost systému, v kterým prolítává velké množství průměrných dětí (tj. ti, kteří nejsou ani motivovaní premianti ani aspiranti na propadnutí).
My to nějak dáme dohromady, máme prostředky a motivaci, ale co další rodiče, kteří jeli celou dobu Covidu, ale teď nemají sílu, prostředky, aby dětem pomohli.
Taky mě děsí ty vědomostní díry, který za rok vznikly. Čeština, matika a jazyky navazují v dalších ročnících na nějaký základy a tady prostě vypadly. A podle toho, co proběhlo u nás, tak nevidím vůbec žádný plán, jak to dohnat.
Mluvím o průměrných dětech, který nezvládli držet krok s onlinem, rodiče jim neseděli z různých důvpdů za zadkem. Do toho jarní deprese a paralýza, která v nějaké míře postihla asi všechny.