Za mě seniora uklidnit nejde, je to asi nějaká přidaná funkce stárnutí (demence a pod.), že si trvají na svém, zveličují a vyžadují. Moje zkušenost s mými seniory je taková, že vyslechnu, pomůžu, co dokážu, zbytek deleguju na služby či ostatní členy rodiny. Nejsem žádnej držák, zabilo by mě jim sloužit, aby byli spokojení, to totiž není možné. Uspokojím jednu potřebu a vzápětí vznikne další, obvykle úplně zbytečná, jen "aby se něco dělo". Spokojenost a klid cílem nejsou. Jediná nevyžadující je tchyně, která je na tom paradoxně nejhůř, ale raduje se,že s chodítkem udělá vše, co potřebuje. Co neudělá = nepotřebuje, je zlatá.