Byla jsem vychovávaná k tichému a nerušivému chování. Doma jsem často slyšela "nemusí nikdo vědět, co děláme". Podobně jsem vychovala i svoje děti. Když ale nabraly rozum, začaly mi vyčítat, proč mají brat ohledy na ostatní, když téměř nikdo na nikoho ohledy nebere. A já jim bohužel musím dát za pravdu a nevím, jestli jsem jim vlastně nepřitížila, protože sama vnímám velmi citlivě hluk. Vadí mi jakékoliv hlasité projevy sousedů - bouchání dveří, dupání po schodech, práskání nádobím a šuplíky, běhání dětí po bytě. Vadí mi hulákání z jednoho konce ulice na druhý, z okna jednoho domu do okna druhého, telefonování na veřejnosti, neustálé okřikování dětí, kravál všech možných nástrojů v lese v dříve klidné chatové osadě... Prostě hluk je všude. Myslím, že kdybych k tichosti nebyla vedená, tyto věci bych nevnímala. Párkrát už jsem slyšela pochvaly od sousedů, jak jsme klidná rodina, ale k čemu to je?
Vnímáte hluk kolem sebe? A učíte (učily jste) děti ohleduplnosti?