Myslím, že za hluk ani jako stará nebudeš vděčná. Možná budeš neslyšící - a pak ti to bue jedno ( jako můj táta, který ohluchl ze dne na den v 68 letech ). Tak ten by asi rád slyšel i hluk - protože být hluchý je snad větší izolace než být slepý. Ale jinak myslím, že za hluk, otřásající se strop a drnčící lustr celý večer ( jako u nás ) nikdo zvlášť vděčný není, že by mu to jako "zprostředkovalo život " . V tom případě by bylo asi oživující pronajmout si na stará kolena byt v nějaké vyloučené lokalitě
kde je víc venku celý den sedících a žijích obyvatel.
sama jsem žila x let se sousedy nad hlavou, kteří své 3 děti nijak neregulovali, dvě holčičky byly mentálně trochu jiné, hlasité, stále křik, dusot, rány. Už jako děti je nechávali v kočáře řvát třeba půl hodiny, hodinku, dole v chodbě u dveří. Celé ty roky byl mým průvodcem neurol
Pak po 10 letech byt prodali a nastěhovali se lidé s jedním dítětem, které se realizuje i venku, a doma otřásá stropem jen někdy. Je to nebetyčný rozdíl, a už žiju jako člověk.
díky bohu za ty dary.