Zdravím...a tápu A protože tady se ví všechno, zkusím načerpat zkušenosti...
S přítelem jsme spolu 2 roky, snad můžu říct, že nám to klape a je nám spolu prima. S ohledem na vzdálenost cca 80 km se však vídáme především víkendově.
Sestěhování se do jednoho či druhého bydlení by pro "přistěhovalce" znamenalo nejspíš i změnu práce. Nebo vznik zcela nového společného domova někde "na půl cesty".
Plánovali jsme původně, že dokud bude moje dcera studovat, zásadní stěhovací změny dělat nebudeme. Ale bude na VŠ ještě 3 roky... Oba máme nyní stabilní a slušně placenou, byť nikterak záživnou práci, v níž nemíníme dožít do důchodu. A oba se v místě svého bydliště staráme o své matky v nijak zářné zdravotní kondici...
Fungovaly jste některé ve vztahu víc let "dálkově"? Nebo je takový vztah předem odsouzený k zániku (autorem myšlenky je kamarádka, mě by to nenapadlo). Musím ale připustit, že jsem neskutečná konzerva a změny mě děsí. A moc si popravdě neumím představit svůj přesun jinam. Ale zase nechci přítele tlačit do situace, kdy všechny "náklady změny" půjdou za ním... Byť je daleko adaptabilnější a asi by to tak neprožíval.
Díky za postřehy, budu nakukovat