Přesně - my barákoví - to je prostě naše.

Taky mi občas někdo řekne - jdi do toho, tím si zvýšíš hodnotu toho domu - to já nepotřebuju, nedělám to proto, abych ho pak nějak výhodně prodala. Dělám to proto, že v něm žiju JÁ a že to chci mít takový nebo makový...

Taky se vždycky usměju, když se mě někdo zeptá, jestli to na baráku už máme hotové... Copak na baráku je někdy všechno hotové?

Měšťáci, co si jednou koupěj byt a pak jen "kňučej", že musej platit nějakej fond oprav a nedejbože se podílet na opravě střechy, když oni přece bydlej jen v prvním patře, tohle nikdy nepochopěj...

Ale to blaho... Ráno projdu celý pozemek, co nového, sežeru čerstvě červený maliny, spočítám včelky na levandulích, omrknu čerstvý kvítka, vyškubnu pár nových plevelů ze skalky, zaleju, narovnám polehlý rajčata, zaplavu si v novém famózním jezeře (za nekřesťanský prachy - místo holt loňskýho a letošního moře), sednu si na svůj velitelský kámen uprostřed svojí "voňavé sekce" a chvíli hledím... a pak teprve jedu do práce na tu srandu vydělávat... Je to moje, podle mýho vkusu, na všechno jsem si šáhla, prostě MOJE.