Dari, máme to s barákem stejně...já i manžel...spoustu věcí jsme si tu na tom dělali sami, je to prostě naše...nikdy bychom to neprodali a nepřestěhovali se někam jinam, je to prostě srdcovka...u nás o to víc, že barák vlastně postavil manželův dědeček, prakticky sám, vlastníma rukama, odléval si tvárnice a vyráběl kde co, sám kopal studnu i celý sklep - je pod celým barákem...doteď nechápeme, jak to všechno zvládnul, když neměl žádnou zvláštní techniku a všechno to postupně dělal ještě při zaměstnání...je v tom prostě neskutečná energie...jo a taky dědeček miloval kočky a měl jich tu vždycky několik...a ačkoli mezi tím, co dědeček umřel a my to zrekonstruovali a nastěhovali se, uteklo celkem dost let, tak pořád to sem nějaké kočky táhne a pořád tu s námi nějaké jsou...a nechodí jen na žrádlo, ale prostě tu s námi bývají na zahradě...leží někde opodál a prostě tu vegetují...a přesně jak píšeš, ráno to tu obejdu, kouknu kde co nového vyrostlo...no a to občasné odklízení sněhu (moc ho tu poslední roky opravdu není), to už k tomu patří...mouchy v kuchyni nemáme, zato na jaře sem pořád lezli mravenci, už jsem nevěděla co s nimi a najednou z ničeho nic přestali...takže dobrý...
A jo, na baráku není nikdy hotovo, vždycky je co vylepšovat...nebo opravovat...ale těch oprav není zas moc, spíš tu pořád něco vymýšlíme, zkrášlujeme, předěláváme...nás to baví... V paneláku jsem žila do svých 25 let...a pak jsme bydleli několik let ve starém zděném domě, ale ani do jednoho už bych nechtěla...Dům a zahrada je pro nás to nej...