Lído, jo, já věřím, že většina dětí to má tak, jak píšeš (a jak říká tvůj syn)...ale nemají to tak prostě všechny...syn jel na ten tábor poprvé loni, ve 12 letech a pro něj to prostě bylo tak akorát...jsou tam parta kluků od cca 11 do 25 let, on si rozumí i s těmi staršími, i s vedoucími...protože si prostě s nimi má o čem povídat...normálně se s dětmi ani s dospělými moc nebaví, ale tady byl hned jako ryba ve vodě
Třeba na klasickém táboře vlastně není moc věcí, které by ho zaujaly...jeho neberou žádné bojovky v lese, táborové hry, spaní v přírodě, táboráky, nějaké společné hry po večerech...to jsou věci, které tak nějak přežije, ale rozhodně to nevyhledává...stačily zkušenosti z příměstských táborů, měl jich spoustu, i třeba aikido tábor s přespáním venku, nebo s tím skautem na pár dní mimo domov...a na těch příměstských na konci skoro ani nevěděl, jak se děti jmenují, s nikým se tam neskamarádil, neměl si s nimi vůbec co říct...a na táboře s angličtinou mu zase vadilo, že velká část kluků tam pod stolem pařila na mobilu a z lektora si dělali akorát srandu a jeho to prostě rušilo...a zrovna na tu angličtinu se tenkrát těšil, asi jako na jediný tábor ze všech...
Teď už není co řešit, svoji partu si našel a díky tomu kroužku pak přes některé členy poznal i další kamarády, které baví to, co jeho...takže jsme spokojení teď všichni