Já nemám ráda ani ohlášené návštěvy, natož neohlášené. Naštěstí se mi to nestává, dnes už vůbec. Kdysi takhle chodila sousedka - zatelefonovat si, půjčit si něco do kuchyně, později už jen tak na kafe. Nechápu, proč to dělala, já měla dvě malé děti, ona bezdětná, zmalovana, úplný opak mě, neměly jsme nic společného. Naštěstí jsme se pak odstěhovali, protože mi to lezlo na nervy, jenže jsem to taky nedokázala utnout. Příbuzných jsem měla vždycky minimum, teď kromě dětí, s nimiž se na návštěvách vždy domlouváme, už nemám nikoho, sousedy neznám a kolegové nikdy nevěděli, kde přesně bydlím, ani já u nich ne. S přáteli se radši setkávám venku, výjimečně doma a to se vždy předem domluvíme. Sama bych bez ohlášení nikdy k nikomu nešla, ani kdybych opravdu šla kolem. Nechápu, jak tu někdo může radit udělat to taky. Ten člověk to nepochopí, že to je špatně, naopak, bude se mu to zdát normální, a příště přijde zase. Dnes, kdyby na mě někdo zazvonil jen tak bez ohlášení, asi bych se snažila vymluvit. Zrovna dneska by mě zastihl v noční košili a s neumytymi vlasy a ani bych mu neměla co nabídnout ke kafi (černému, mlíko včera došlo a mně se nechtělo jít na nákup).