Nejdřív bych si rozmyslela, jestli existují návštěvy, které chceš i neohlášené - třeba děti. Pokud jsou k tobě zvyklí chodit bez ohlášení, řekla bych jim, že je vždycky ráda přijmu, ale že stárnu a občas potřebuji svůj klid nebo se na návštěvu připravit - ať se tedy pokud možno hlásí předem. S nejbližšími by to mělo jít normálně domluvit.

Pak bude kategorie "ráda tě vidím, ale dnes opravdu ne", tam může spadnout dost lidí, třeba kamarádi. Taky říct, že preferuješ domluvu předem, ale když je "dnes ne", tak jim to prostě musíš samozřejmě a bez omlouvání říct.

No a pak bude spousta lidí, u kterých můžeš trvat na domluvě, a pokud přijdou nedomluveni, nepřijmout. Někteří se třeba urazí, ale co už. Jiní pochopí.

V první řadě bych si ale ujasnila, zda a koho chceš i neohlášeně, u ostatních podmínky.

Sama za sebe musím říct, že mám nejradši stav nastavený s dvěma-třemi kamarádkami, když můžu zavolat i v náhlém impulsu, jestli se můžu stavit (a být skoro za dveřmi) , protože vím, že když chce, řekne "jasně, mám chuť na kafe", když nechce, řekne "dneska fakt ne". Pro mě je takové jednání hrozně příjemné, protože nemusím složitě přemýšlet za druhého, jestli se mu to bude hodit a jestli se nebude cítit nucen mou návštěvu přijmout.