Pamatuju si, jak se stalo, že můj vzdálený bratranec, když byl na vojně, byl odvelen na nějaký kurz do našeho města. Nevěděli jsme o tom. A najednou večer po večeři u nás zazvonil. Jako rádi jsme ho viděli, ale neměli jsme ho čím pohostit. Moje maminka totiž kupovala vždy pouze tolik jídla, aby se přesně snědlo a on zjevně čekal večeři. Nakonec si maminka šla k sousedce půjčit tři vajíčka a udělala mu vaječinu s tatovymi dietní suchary. Bylo to strašně trapné a moc jsem se styděla. Ale sama jsem taky taková, v lednici ani ve spizce toho moc nemám, klidně několik dní nemám chleba, mléko, maso, brambory, nic sladkého (to bych sežrala), žádný alkohol. Dokud jsem měla ještě děti, byl doma většinou příšerný curbes. Když si představím do toho nějakou neohlášenou návštěvu, chce se mi výt. Totéž bych nechtěla způsobit nikomu, takže na přepadovky nikdy nechodím a vždy se domlouváme nejméně jeden den předem, aby hostitelé mohli aspoň uklidit a nakoupit kafe a oplatky.