Přidat odpověď
Libiku, my jsme si s kolegy vždy po obědě, když jsme se rozcházeli do svých kanceláří, taky přáli, ať nám to rychle uteče, neb jsme měli před sebou ještě nejméně 5 hodin práce, což nám připadalo jaksi nekonečné. Nemělo to nic společného s tím, že bychom si neuměli užívat života, když šla kolegyně třeba do divadla, tak jsme ji samozřejmě nepřáli, ať jí to rychle uteče, ale ať si to užije.
Předchozí