Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to není zase tak ojedinělé, že se někdo, komu do toho ale vůbec nic není, vyjadřuje ke smyslu života a k problematice začleňování z jeho pohledu nehodnotného dítěte do společnosti, bohužel. A to i přímo do očí, i za zády, i takovým polohlasným brbláním, které ovšem nejde přeslechnout. V případě zakladatelky je to ovšem úplně idiotské vzhledem k tomu, jak dítko popisuje.