Vím, že cokoli co se týče vlastního dítěte bolí, ale vykašli se na ni. Už bych s ní neztratila ani slovo.
Mám čtyři děti a každé je jiné. Jedno začalo mluvit až po čtvrtém roce a dodnes chodíme na logopedii. S plenami mělo také problém, ale jinak je šikovné a kdyby nebylo líné, tak i chytré. Dělá ale jen to, co chce.
Druhé dítě mělo do asi dvou let velké problémy, včetně výrazného opoždění PMR. Vše se srovnalo, ale tchýně si dodnes myslí, že asi chodí do zvláštní školy. Mrzí mě to kvůli dítěti, ale s tchýní není řeč.
Třetí dítě jsem vždycky asi dost podceňovala já a nakonec se našlo ve sportu, který bych do něj nikdy neřekla. Přitom od malička nešika
Čtvrté je tabulkové. Jako jediné.