Zdravím, jdu se zeptat jestli jsem jediná divná
V názvu mám sice jen knihy, ale týká se to třeba i divadla či filmu... čím dál častěji se mi stává, že knihu, film nebo divadlo odmítnu nebo se mi nelíbí, proto, že mi v ní líčená realita přijde nepravdivá/nelíbivá/nekompatibilní s mým názorem apod.
Je to už déle co jsem tu zakládala téma, že jsem se vrátila ke knihám Lanczové a hlavní hrdinka měla hluboko do kapsy, přesto se dle mého názoru chovala úplně špatně ve smyslu za co dát peníze a na čem naopak šetřit.
Pak mě myslím Monty "vynadala" jak to, že jsem odsoudila divadlo, které ten rok bylo hodnoceno jako jeden z nejlepších kusů.
A nyní jsem opět v dilematu - přečetla jsem si Hartlovu knížku Prvok, šampón … a manžel mě lákal, že na to půjdeme do kina. Už s knihou jsem měla problém (nazývání dcer píčí farmou apod.), ale mám ráda Hartlův styl, ale poté co jsem viděla obsazení se ve mě cosi úplně šprajclo a doslova přiznávám "že nechci vidět film, ve kterém má být hlavním hrdinům 38 let a Pechlát vypadá min. o 10 let starší".

řekněte mi, že jsem divná a knihy, divadlo i film mají člověka obohacovat, rozšiřovat obzory a nejde o realitu a je normální to přijmout "jako příběh". Proč mi to nejde?
Odlehčeně prosím