Nová Jano, ano, měla jsem to stejně. V původní práci se používaly nekalé taktiky, chtělo se po mně, abych lhala zaměstnancům atd. atd. Uměli všechno, jen ne být čestní, ohleduplní... Všechno tohle bylo proti mému přesvědčení a průběžně jsem hledala práci. Tady samozřejmě většina psala, že argument, že nemohou 2 měsíce čekat je jen výmluva budoucího zaměstnavatele... ale já sama jsem se s tímto také setkala a jsem přesvědčená o tom, že to výmluva nebyla, protože jsme společně zkoušeli najít způsob, jak toto vyřešit, ale ve spojitosti se zabedněným šéfem opravdu nešlo nic dělat. Takže když potom přišla opravdu pracovní nabídka, která přišla jako na zavolanou, tak jsem opravdu chtěla odejít stůj co stůj.
Když jsem šla za šéfem s výpovědí, normálně přede mnou utekl, a tak jsem volala právníkovi, co teď? Tu výpověď jsem nutně potřebovala podat - mám zato, že zrovna byl poslední den v měsíci a pozdní odpoledne(je to už hezká řádka let). Takže proto jsem psala, že s právníkem za zadkem... Výpověď jsem mu podala, a potom začalo boxování o dvouměsíční výpovědní lhůtu, a to, aby mě pouštěl na zaučování jinam, protože jsem úplně měnila obor zaměstnání a převzít práci jsem potřebovala... Argumentaci se šéfem ve stylu "Petře, když spolu nenajdeme způsob, jak vyhovět nám oběma, sám víte, že způsoby jak odejít existují... a já zkrátka odejít potřebuji." Toto neberu za vydírání, pouze jsem mu připomenula, že nejsem úplně tak blbá poctivka, za kterou mě možná má, a že když prosadí svou, tak nezíská nic. Ono když člověku opravdu moc jde o tu změnu práce, tak si rád nechá od právníka poradit, jak je to či ono možné...