Moniko, moc pěkné téma.
My jsme letos byli sice týden "jen" na Šumavě, kde to celkem dost dobře známe, ale jelikož jsme to tentokrát pojali jako takovou klidnou dovolenou, tak jsme ani moc neobjížděli ta známá místa a nedělali jsme každý den několik zámků, nebo rozhleden, jako dřív...spíš jsme si tak užívali různé drobnosti...bydleli jsme kousek od Nýrské přehrady, doslova pár desítek metrů od klidného nádražíčka...tam jsme samozřejmě byli často i několikrát denně, buď jsme tam odtud někam jeli vlakem na výlet, nebo si tam byl syn něco natáčet...taky jsme se tam byli podívat v noci na perseidy...bylo to úplně magické - skoro půlnoc, bylo krásně teplo, úplně tiché nádraží, všude tma, jen v dálce na obou koncích světýlka od přejezdů...a nad hlavou úplně tmavé nebe plné hvězd, perseidy byly krásně vidět, byla vidět i mléčná dráha...všude ticho, tma a jenom my tři...a na tom nádraží to mělo takové kouzlo, že to vypadalo jako kdyby se tam každou chvíli měl zjevit černokněžník Zababa se svojí drezínou. To byl asi nejsilnější zážitek...
Jinak jsme se byli podívat v manželově rodném městě Nýrsku, na Nýrské přehradě, dokonce i u toho Černého jezera...na Čeňkově Pile, na nádraží v Železné Rudě Alžbětín, zašli jsme i pár metrů na německou stranu do LokalBahn muzea...zajeli jsme i na ten Vlčí výběh u Srní, tam jsme dokonce zahlédli postupně 4 vlky...viděli jsme první šumavský orloj v Hojsově Stráži, zachraňovali malinkou žabičku z prostředka silnice, když jsme se šli podívat na kostelík v Zelené Lhotě, zajeli jsme se podívat nahoru na Prenet, kde jsme v hotelu, který tam sice pořád stojí, ale už nefunguje pro veřejnost, byli na naší úplně první společné dovolené, vedle je kaplička, ta je uvnitř pěkně opravená, tenkrát to byla ruina...stavili jsme se i na chvíli na Velharticích, byli jsme se podívat v Domažlicích na modelovou železnici, kterou tam má jeden šílený nadšenec v garáži a třikrát denně pořádá prohlídky s komentářem...na zahradě má kabinu z lokomotivy, návěstidlo, semafor... a měl to udělané docela vtipně...no a na závěr jsme se cestou domů museli zastavit znovu v Domažlicích, protože tam z Plzně jela parní lokomotiva na Chodské slavnosti...takže jsme se ráno v hotelu najedli, sbalili, odjeli do Domažlic, tam si vyfotili stojící Šlechtičnu, pak jsme popojeli do Kdyně a tam jsme přes hodinu čekali, než tam ta lokomotiva dojede z těch Domažlic...tam nabírala vodu, chvíli tam stála, přešíbovala na druhou stranu vlaku a syn si jí natočil, jak se vší parádou odjíždí zpátky do Domažlic...pak jsme teprve mohli nabrat směr do Prahy. Měli jsme fakt štěstí na krásné počasí, z celého týdne pršelo jednou v noci, což nám nevadilo, jinak bylo krásně teplo, takže celý týden kraťasy a tričko, sbírali jsme borůvky...zároveň nebyla žádná úmorná vedra, prostě ideál