ale jo, klidně jsem byla schopná fungovat v šesti letech s děckama ze sídliště žádnej problém. Jen škola byla jaksi opruz navíc. Což se mi zdá, že tady se bere, jakože nemáš školu, nemáš kamarády. No a to jsem zrovna nezažila. Jo, ve škole byly dvě tři dobrý kámošky, ale zbytek mi až tak na srdci neležel. Kupodivu, dnes, už po mnoho let, se ráda účastním srazů ze základky, který máme každý dva roky, abych pokecala jak se spolužáky popeláři a horníky, tak s profesory a primáři teda musím říct, že pro introverta jako já je hlavní, že si jdem spolu zakouřit " Hele pojď na cigáro" od spolužáků všeho druhu