"...ale jo, klidně jsem byla schopná fungovat v šesti letech s děckama ze sídliště"

Rigel,
a přesně o tom to je. Taky jsem měla jako dítě vyhraněný zájmy, neměla je s kým sdílet, a dokonce jsem i byla v té PPP shledána "geniálním dítětem", přesto jsem zvládala normálně fungovat s lidmi vč. dětí. Musela jsem se to chvíli učit, protože jsem holt byla dlouho doma s babičkou a do školky šla až ten poslední rok, ale i to učení se mi přišlo zajímavý a podnětný - pochopit, proč Pepíček reaguje takhle a Mařenka takhle, sledovat jejich zájmy, jejich priority, hierarchii skupiny... a tohle všechno jsou přesně ty dovednosti, který mi byly v životě platný daleko víc než většina školního učiva, ze základky obzvlášť.