Přidat odpověď
Osobní zkušenost nemám, ale v mém okolí to absolvovala řada žen, průběh rekonvalescence byl zcela individuální.
Moje máma - operace asi v 55. Spodem. Po operaci zánět jizvy, antibiotika, alergická reakce na antibiotika, jiná antibiotika, dlouhé hojení. Sbírala se z toho asi rok, byla unavená, bylo jí špatně.
Moje tchyně - operace asi v 75. Spodem. Naprosto bez problémů, po měsíci prý ani neveděla, že něco proběhlo.
Kamarádka - operace ve 47. Spodem. V dubnu byla na operaci, v červenci s námi lezla po horách v Itálii (občas teda vypadala, že umře, ale ona hrozně snese). Brali jí jen dělohu.
Kamarádka 2 - operace taky asi ve 47, vzali jí i vaječníky. Říkala, že dva dny pro propuštění z nemocnice stála u okna a říkala si , že skočí. Psychicky v pytli. Dostala hormonální substituci a vše bylo OK. Fyzicky OK.
Držím palce.
Předchozí