Kaliope, taky jsem to dřív zkoušela s ječením, zákazy a omezováním, zabavováním telefonu, nebo myši od PC...byla to cesta do pekel, protože kdybych s tím nepřestala, tak bych si totálně zničila vztah s ním...takže jsem dost rychle zabrzdila, řekla si, že mi to za to fakt nestojí a nechala ho být...a kupodivu, od té doby vycházíme spolu úplně v pohodě, často si hezky popovídáme, prakticky úplně přestaly různé vztekací a hádací scény, kdy jsme pak oba třeba řekli něco, co nás dlouho mrzelo...fakt to za to nestojí...takže žádná omezení na PC ani mobil nemá, má to obojí jenom u sebe, vlastně i TV...a nikdo mu nijak neomezujeme čas na tom strávený...a ani mu nijak nenařizujeme v kolik má jít večer spát...koncem školního roku to vypadalo tak, že chodil spát nejdřív kolem půlnoci...ale ráno do školy vstal, respektive budila jsem ho, ale to jsem dělala odjakživa, on se sám vzbudí jen málokdy...ale když jsem ho vzbudila, tak už pak fungoval normálně, ve škole taky, věci do školy měl splněné, doma pomohl s tím, o co jsem ho požádala (samozřejmě po dohodě, jestli je to potřeba udělat hned a nebo to stačí třeba do večera)...po večeři se zavře do pokoje k PC a vypíná ho až když jde spát...což bylo třeba včera někdy asi v půl jedné...je mu 13, už je dost velký, aby pocítil případné důsledky svých rozhodnutí...no a taky je možné, že žádné neblahé důsledky nepocítí, protože to prostě bude zvládat tak, jak má. V létě, když měl volno, tak chodil spát klidně až po jedné a ráno spal do oběda...když bylo potřeba někam jet, nebo něco udělat, tak jsme ho vzbudili dřív a v pohodě, ale dřív spát by kvůli tomu nešel ani náhodou