No, jak říkám, máme každej jinou představu o dramatu ve škole či školce. Tím nemyslím, že by dnes bylo vše ve vzájemných vztazích hladké, jen jsem zmínila, že v dobách našeho dětství bylo pro mamku dramatem řev, že "nevezmu tvý zaostalý ADHD děcka do normální třídy". Ne už to, jestli ADHD bratři narušovali často nepozorností výuku, nebo já zvracela ve škole každej druhej den a učitelka mě posílala ( samotnou se domů převlíct . Co kdo z nás měl či neměl za pomůcky, to k rodičům tehdy vůbec nedoteklo. Bylo to pod rozlišovací schopnost dramat . Dramatem bylo se s ADHD probojovat do "normální " třídy.
Tím nechci snižovat nějaké třecí plochy mezi školou a rodiči dnes, jen mi to připadá jako mimo pojem "drama ". Jo, taky se občas mamka musela chodit omlouvat do školy za to, že bratři žáka jménem Klobása přezdívali " párek " ( a nebyli sami ). I přišla mamka do školy, omluvit se mamce toho žáka, a i učiteli, který to řešil, to bylo prý trapné. Ale jako drama brala svůj boj za to " vezměte mý děcka do normální třídy "