Romano, tenhle přístup je mi spíš cizí. Zvlášť když se prosazuje plošně. Naše děti jsou typické tím, že pozdě mluví (do 3-4 let jen jednotlivá slova) a tak podobně. Ten nejstarší, co do 3 let nejedl jinak než u pohádky a i tak minimálně, do 3 let jen houkal u ukazoval prstem a i ve školce si o něm mysleli kdoví co, tak ten letos dodělal prvák na ČVUT na samá áčka. Je to náš nejstarší, byli jsme nesví, ale u dalších 4 dětí nás podobný vývoj už nepřekvapil. Když nás psycholožka s nejmladším (jen kvůli odkladu) v 5,5 letech chtěla hnát někam na komplexní vyšetření (asi neslyší, není normální, že neumí zopakovat větu o 7 slovech a neví, že protiklad ke slovu muž je žena...to byly konkrétní ukázky), byla jsem celkem hodně rozhozená. Ve školce už vývoj našich dětí znali, tak mě spíš uklidnili, že jim se zdá rozhodně normální. A pár měsíců se sešlo (4-5), ukázalo se, že se dítě nejen naučilo to R a Ř, co mu chybělo, ale dokonce začlo samo číst a teď když to vyprávím ve škole (dítě je druhák), nikdo nechápe, jak před relativně nedávnou dobou mohl o tomhle dítěti někdo něco podobného pronést. On je poněkud...napřed, no. A tyhle argumenty jsem přesně slyšela (má to být tak a nejinak), tudíž jsem na ně kapánek alergo. Protože děti nejsou automaty. Nicméně pokud má rodič pocit, že mu vyšetření uleví, tak chutě do toho.