"i kdyz maji doma leharko a ja jako matka je neprudim, tak jednou budou normalne fungujici lidi, kteri budou mit doma poradek a pokud nebudou, jejich vec. Dva z kluku si nechaji dat svacinu na boty, jen aby ji nezapomneli, i tak ji obcas zapomenou, protoze jsou tak mimo, ze ji daji vedle, nandaj si boty, odjedou do skoly a z busu mi pisou "hele, mami, nezapomnelas na svacinu?" Kdyby tam byl odpadkovej kos, dopadlo by to stejne..."

chápu, to se svačinama máme obdobně, tak má hlad no, jeho problém....to ale neznamená, že na všechno rezignuju
Pořád trvám na stejných věcech, jako před pubertou, jsou to drobnosti, pár drobností za den a říkám prostě: "bude to samozřejmě důvodem pro volání na Linku bezpečí, ale mohl bys prosím tě uklidit tohle a tohle?" Od odvětí, že mám vydržet a mít nohy v teple. Za tři hodiny to udělá a poznamená, že by mu v Klokánku bylo líp. A je to Ale ve věku sedmé a osmé třídy to bylo chvílemi maso, to je fakt, všechno no vytáčelo, všechno byl útok proti němu, ačkoli jsem ho oslovovala zdrobnělinou jeho jména a říkala to klidně...Pak nastávaly i situace, kdy se mi klepaly ruce a brečela jsem. Fak se chvílema choval jako kovanej hajzl, i MM to vyráželo dech (a to on je hodnej policajt a syna by rozmazlil do bezvědomí).